Projekt 877 (v kódu NATO třída Kilo) je třída diesel-elektrických ponorek, stavěných původně Sovětským svazem a nyní Ruskem.
Jejich hlavním úkolem jsou protilodní, protiponorkové operace a pobřežní hlídkování. Na původní verzi ponorky později navázala značně vylepšená verze Projekt 636, označená v kódu NATO jako třída Improved Kilo, známá též jako třída Varšavjanka/Varshavyanka. Třetí generace této třídy nese označení Projekt 636.3 a v exportní verzi Projekt 636M. Ponorky Projektu 636 jsou považovány za jedny z nejtišších konvenčních ponorek na světě.
Stavbu třetí generace třídy Kilo pro ruské námořnictvo si vynutily problémy s vývojem ponorek Projektu 667 (Lada), které původně měly třídu Kilo nahradit.
Ponorky této třídy jsou úspěšným ruským exportním artiklem a provozují je floty Alžírska, Čínské lidové republiky, Indie, Íránu, Polska, Rumunska a Vietnamu.
Projekt ponorek vypracovala leningradská konstrukční kancelář Rubin. Kýl první jednotky byl založen roku 1980 přičemž stavěny jsou dodnes. Pro sovětské námořnictvo byly stavěny ponorky verzí Projekt 877, Projekt 877K a Projekt 877M. Označení exportní verze ponorek je Projekt 877EKM.

Konstrukce (Projekt 877 EKM)
Ponorky mají dvojitý trup, jehož povrch je pokryt anechoickým materiálem, snižujícím riziko odhalení ponořené ponorky sonarem. Bojový informační systém ponorek dovoluje sledovat pět cílů najednou. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů s celkovou zásobou 18 torpéd či 24 námořních min. Ponorka je schopna současně napadnout dva cíle. Ponorky jsou též vybaveny osmi z ramene odpalovanými střelami velmi krátkého dosahu typu Strela 3 (v kódu NATO SA-N-8 Gremlin) či Igla (v kódu NATO SA-N-10 Gimlet) s dosahem 5–6 km. Pohonný systém tvoří dva dieselové motory a jeden elektromotor. Ponorky mají jeden sedmilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 10 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Pod hladinou mohou plout 6000 námořních mil rychlostí 7 uzlů.

Indická ponorka třídy Kilo:

Rozložení ponorky projekt  877E

Rozložení ponorky projekt  636


Uživatelé:

• Alžírské námořnictvo získalo dvě ponorky třídy Kilo, které provozuje pod názvy Rais Hadj M Barek a El Hadj Slimane. V letech 1993–1995 byly modernizovány v Rusku. V roce 2010 do služby vstoupily další dvě ponorky projektu 636M, přičemž další dvě byly objednány. Země tak získá celkem šest ponorek.
• Námořnictvo Čínské lidové republiky získalo v letech 1995–1996 dvě ponorky Projektu 877EKM. V roce 1998 je doplnily dvě ponorky Projektu 636 a po roce 2004 dalších osm Projektu 636M.
• Indické námořnictvo – 8 kusů Projektu 877EKM a dvě Projektu 636, provozovaných jako třída Sindhughosh bylo dodáno v letech 1986–2000. Indické ponorky jsou vybaveny pro nesení řízených střel rodiny 3M-54 Klub; jedná se o protilodní střely 3M-54E1 a protizemní střely 3M-14E.
• Íránské námořnictvo – v letech 1992–1996 země obdržela 3 ponorky Projektu 877EKM, pojmenované Taregh, Nuh a Yunes.
• Polské námořnictvo – v roce 1986 země získala jednu ponorku Projektu 877E, která dodnes slouží jako Orzel.
• Rumunské námořnictvo – získalo roku 1986 jednu ponorku Projektu 877EKM, která slouží jako Delfinul.
• Sovětské námořnictvo a nástupnické Ruské námořnictvo – pro hlavního uživatele třídy bylo postaveno 25 ponorek první generace (22 kusů Projektu 877, jedna Projektu 877V, jedna Projekt 877EKM a jedna Projektu 877.3). V rámci modernizace ruského námořnictva bylo postaveno šest ponorek Projektu 636.3 a druhá šestikusová série byla objednána.
• Venezuelské námořnictvo – objednány byly 3 ponorky Projektu 636.
• Vietnamské námořnictvo – objednáno 6 ponorek Projektu 636.

Polská ponorka Orzel:

Íránská ponorka třídy Kilo (projekt 636):

Video: ponorky třídy Kilo (projekt  636) pro Vietnam:

Ruská diesel-elektrická ponorka projekt 636 Varšavjanka (v kódu NATO Kilo)