OFRII.com - Svt Ponorek OFRII.com - Akvaristika, Akvarijn ryby, Akvarijn rostliny ORFII.com - Freediving - voln potapn ORFII.com - Astrologie - horoskop, znamen, souhvzd, zvrokruhy ORFII.com - Vesmr - planety, galaxie, hvezdy ORFII.com
Menu
Reklama
AONN.cz
INASS Pohadky online na inass.eu
Spřátelené Weby
Gamesnici.cz - Herni web - Superhry a hry online
1HRY.cz - hry online zdarma
NIKEE HRY, superhry, 1000her, webhry, flash hry, hry online, hry zdarma
HRY2.eu - hry online, 1000her, mimoni, planeta mimonu, herna, webhry, herni, minihry
LTCMINE.cz - dul na tezbu virtualni meny Litecoin
Uloz si video Nahnoji.cz
biotechart.cz - animovane obrazky GIF z oblasti biologie, technologie a umeni
webmine.cz - Monetize your web!

Studená Válka

Prakticky hned po skončení druhé světové války začaly Spojené Státy s konstrukcí atomové ponorky. Američané využili znalostí německých konstruktérů ponorek a po pětiletém vývoji dostala firma Electric Boat 21. Srpna 1951 námořní kontrakt na stavbu první ponorky. 14. června 1952 položil prezident Harry S. Truman kýl lodě a 21. ledna 1954 byla ponorka jménem Nautilus, označená jako SSN 571 spuštěna na vodu. Do služby vstoupila 30.září 1954 a o dva týdny později vyslal její velitel, fregatní kapitán Eugene Wilkinson, do éteru historický signál: "V chodu jaderný pohon". Dalším prvenstvím ponorky bylo dosažení severního pólu v létě roku 1958.

Ponorka nesla 6 torpéd, byla vybavena klimatizací , která udržovala teplotu 21°C, knihovnu o 600 svazcích, jídelnu, která se používala i jako kinosál a neslýchaný luxus kóje pro každého člena posádky. Vzduch byl nejprve osvěžován kyslíkem z lahví, později byl vyráběn elektrolýzou z mořské vody. Ponorka byla schopná plout rychlostí 20 uzlů a ponořit se do hloubky více než 120 metrů. Pro technický pokrok dosažený při jeho konstrukci vstoupil Nautilus do dějin.

Koncem 50 let vyvinuli američtí konstruktéři experimentální ponorku USS Albacore, která přes svůj konvenční pohon dosáhla díky svým revolučním hydrodynamickým tvarům rychlosti 33 uzlů pod hladinou a 25 na hladině. V loděnicích v Grotonu se právě stavěla jaderná ponorka Scorpion. Tehdy došlo k dalšímu odvážnému technologickému kroku. Její 75 metrů dlouhý trup byl rozříznut napůl, příďová a záďová část odděleny a mezi ně vložena nová střední část se šestnácti odpalovacími šachtami pro atomové rakety Polaris a navigačním systémem. Výsledkem byla 114 metrů dlouhá ponorka USS George Washington (SSBN 598), spuštěná na vodu 15.listopadu 1960.

Koncem studené války měli Spojené státy k dispozici 34 balistických jaderných ponorek, které představovaly 45 procent národních strategických jaderných sil. Nejmodernější třídou balistických jaderných ponorek je třída Ohio, s výtlakem 16 600 tun na hladině a 18 700 pod vodou, kde se pohybují rychlostí vyšší než 20 uzlů a může dosáhnou hloubky 300 metrů s výzbrojí 24 raket Trident.

Páteří amerického loďstva útočných ponorek je třída Los Angeles o výtlaku 6 080 až 6 900 tun, délce 108 metrů a průměru 10 metrů. Je schopná ponořit se do hloubky více než 450 metrů vyvinout rychlost více než 30 uzlů. Nejmodernější útočnou ponorkou je v současné době Seawolf SSN 21, která zhruba o polovinu větší než třída Los Angeles a vybavena nejmodernějším zařízením k vedení elektronické války v hlubinách oceánů.

V roce 1957 zahájil Sovětský svaz stavbu první atomové ponorky, která vstoupila do služby v dubnu 1958 pod jménem Leninskij Komsomol. V letech 1958 až 1964 bylo postaveno celkem devět raketových člunů třídy Hotel, pět ponorek třídy Echo a patnáct třídy November. Na rozdíl od Američanů, kteří brzy začali spoléhat výlučně na jaderné ponorky, pokračovali Sověti i ve vývoji diesel-elektrických ponorek třídy Golf, Foxtrot, Romeo a Juliet.

Druhá generace sovětských atomových ponorek se začala objevovat v polovině 60. let. První z přibližně 49 jaderných ponorek třídy Viktor byla postavena v roce 1965. Měla výtlak 4 300/5 100 tun a dosahovala rychlosti až 30 uzlů. Zároveň s třídou Victor byla vyvinuta třída Yankee o 34 balistických atomových ponorkách a výzbrojí 16 balistických raket, a třída Charlie o 12 ponorkách. Vylepšený typ Charlie II se objevil v roce 1972 a v následujících devíti letech se jich u loďstva objevilo celkem 6.

V roce 1971 zavedli Sověti do výzbroje největší existující dieselovou ponorku na světě, první člun třídy Tango o celkovém počtu dvaceti ponorek, proslulých svou tichostí. Z jaderných ponorek to byla experimentální třída Papa a šest ponorek třídy Alpha jejichž trup byl vyráběn z titanové slitiny, díky níž se ponorka mohla potopit do hloubky až 1 000 metrů. Další třídou ponorek byla nebezpečně tichá třída Akula, považovaná za nejmodernější ponorku té doby, tvarem a dlouhou zaoblenou věží podobná třídě Alpha. Od počátku 70 let začaly být také nahrazovány ponorky třídy Yankee zlepšenou verzí stejného typu, třídou Delta. V roce 1979 se objevila dieselová třída Kilo a obrovská jaderná ponorka třídy Oscar. Největší ponorkou světa se však stala balistická ponorka třídy Typhoon, jejíž stavba začala v roce 1977 a první ponorka se u loďstva objevila v roce 1982.

První britská jaderná ponorka, neraketová HMS Dreadnought, jež vstoupila do služby v roce 1963, byla ve skutečnosti sedmou ponorkou šestičlenné třídy. Aby ušetřili čas a námahu, zakoupili Britové, kteří se nemohli technologickou úrovní rovnat Američanům, stejný reaktor, jaký byl namontován do šesti člunů americké třídy "Skipjack". Značně však změnili konstrukci trupu. V roce 1994 se britské loďstvo taktických jaderných ponorek skládalo ze sedmi člunů třídy "Trafalgar", pěti třídy "Swiftsure" a jedné třídy "Valiant". Všechny jsou vyzbrojeny těžkými torpédy Mark 24 a protilodními střelami Harpoon, vystřelovanými pod vodou. První ze čtyř britských člunů s balistickými střelami (Polaris), HMS Resolution, byl spuštěn na vodu v roce 1966 se střední raketovou částí americké konstrukce a vyplul na svou první odstrašující plavbu v červnu 1968. Druhá generace britských "nezávislých" prostředků jaderného odstrašení se skládá ze čtyř jaderných člunů s americkými středními částmi s raketami Trident 2 z výzbroje amerického námořnictva. První dva čluny této třídy, Vanguard a Victorious, jsou nejmodernějšími loděmi své kategorie na světě.

Francouzi se, podobně jako Holanďané, nejprve pokoušeli přesvědčit Američany, aby jim poskytli svou technologii jaderných ponorek. Neuspěli však, a tak se rozhodli jít vlastní cestou. Postavili si původně 5 balistických jaderných ponorek s vlastními raketami se základnou v obrovských ponorkových bunkrech v Brestu, vybudovaných kdysi Němci. Nedávno se ale ukázalo, že systém byl vyvinut s tajnou americkou technologickou pomocí. Teprve po zahájení svého programu balistických jaderných ponorek se Francouzi zaměřili na stavbu nejmenších jaderných ponorek na světě, třídy "Rubis", o výtlaku pouhých 2 385 / 2 670 tun, což dokazuje pozoruhodný pokrok ve zmenšení velikosti reaktoru. Těchto šest člunů nese ponorkovou variantu proslulé smrtící protilodní střely "Exocet" a akustická samonaváděcí a kabelem řízená torpéda. Mohou také položit dvě miny a disponují celkově čtrnácti zbraněmi.

Čína, pátá velmoc na světě, která vyvinula jaderné zbraně, byla také pátou velmocí, která získala jaderné útočné a balistické ponorky. Vývoj ponorek po získání moci komunisty v roce 1949 závisel zprvu na sovětské technologii, po roztržce obou velmocí v 60. letech však Číňané prokázali, že jsou zcela schopni dojít do jaderného věku sami. První jadernou ponorku třídy "Han" spustili na vodu v roce 1972 a o dvacet let později jich měli pět. Jsou dlouhé asi 90 metrů o výtlaku přibližně 4 500 tun pod vodou, kde dosahují rychlosti 30 uzlů poháněny tlakovodním reaktorem. Následovala třída "Xia", balistické ponorky o výtlaku 7 000 tun pod vodou, nesoucí dvanáct raket o doletu přibližně 2 000 námořních mil, srovnatelných s poslední verzí Polarisu. První byla dokončena v roce 1987 a o šest let později byla, pokud bylo známo, stále ještě ve službě jen jedna z plánovaného počtu nejméně tří. Protože Číňané patrně vyvinuli čluny a pohon, rakety i hlavice v praktické izolaci, je nutné pokládat jejich pokrok v jaderných ponorkách za pozoruhodný.

 

Od roku 1945 ale došlo pouze k dvěma potopení nepřátelské lodi ponorkou. To druhé potopení 2. května 1982 je mimo jiné specifické i tím, že to byl jediný případ, kdy byla loď potopena jadernou ponorkou.
HMS Conqueror byla britská jaderná ponorka Royal Navy třídy Churchill o výtlaku 4 900 tun, vyzbrojená torpédy Mark 8, Tigerfish a protilodními střelami Harpoon.
Jejím protivníkem byl prastarý argentinský lehký křižník ARA General Belgrano z roku 1938.
Když Argentina obsadila Falklandy, HMS Conqueror se prakticky ihned vydal na cestu a 3. dubna 1982 vyplul ze skotské základny Faslane., cesta mu trvala 21 dní. U Falkland měla ponorka skenovat provoz argentinského loďstva, když 30. dubna byl poprvé ponorkou zachycen argentinský křižník. Byly obavy, že zaútočí společně s argentinskou letadlovou lodí, a tak po dlouhých debatách na straně Royal Navy bylo vydáno svolení k potopení lodi.
2. května vyslal HMS Conqueror 3 torpéda Mark 8 na prakticky bezbranný argentinský křižník a dvě loď zasáhla. Vypadl elektrický proud na celé lodi a ta nebyla schopna odvysílat nouzový signál. V chladných vodách Atlantiku zemřelo 323 členů argentinské lodi. Chaos argentinského námořnictva způsobil, že torpédoborce vyrazily pronásledovat ponorku a záchranné čluny z Belgrana se rozptýlily po moři.

Šok na argentinské straně byl obrovský a letectvo i námořnictvo po Conqueroru pátralo ze všech sil. Ponorka již do konce krátké války nebojovalo, pouze monitorovala provoz a poskytovala data ostatním lodím Royal Navy.
Po válce se Conqueror vrátil na svou domovskou základnu ve Skotsku pod pirátskou vlajkou s torpédy, což byl symbol Royal Navy pro ponorku, která potopila nepřátelskou loď.

Ponorky
© Ofrii 2012 - kontakt
NIKEE.net
ALYSS.cz
SIFEE.biz
INASS.eu
OFRII.com