OFRII.com - Francie

Přehled hlavních typů francouzských ponorek z Druhé Světové války.

Skupina 600 - Tonne
Třída A - Sirene

Galathée

Výtlak:	609 BRT na hladině, 757 BRT ponořená
Rozměry:	64m x 5,2m x 4,3m
Posádka:	41
Výzbroj:	7 torpédometů r. 551mm, 6 přední, 1 zadní (mimo 2 předních mimo trup), 13 torpéd
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo
	2x8mm kulomety
Rychlost:	13,8 kts na hladině, 7,5 kts ponořená
Výkon:	1 200Hp na hladině, 1 000Hp ponořená
Dosah:	3 500Nm /7,5 kts na hladině, 75Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	4 vyrobené ponorky, všechny ztraceny

V době Druhé Světové války šlo o služebně nejstarší ponorky, původně určené k sešrotování (v případě ponorky Nymphé uskutečněného v roce 1938). První ponorka byla spuštěna na vodu v roce 1925. Ve válce, v níž byly všechny tyto ponorky ztraceny, se zpočátku věnovaly hlídkování v Severním moři (bez většího úspěchu) a později je čekala jen nečinnost a potopení vlastní posádkou ve Vichystických službách.

Třída B - Ariane

Ariane

Výtlak:	626 BRT na hladině, 787 BRT ponořená
Rozměry:	66m x 6,2m x 4,1m
Posádka:	41
Výzbroj:	7 torpédometů r. 551mm, 6 přední, 1 zadní (kromě 2 předních mimo trup), 13 torpéd
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 2x8mm kulomety
Rychlost:	14 kts na hladině, 7,5 kts ponořená
Výkon:	1200k na hladině, 1000k ponořená
Dosah:	3 500Nm /7,5 kts na hladině, 75Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	4 vyrobené ponorky, všechny ztraceny

Reedice třídy A, opět 4 ponorky (za války 3 – 4. se potopila při nehodě krátce po zařazení). Byla vybavena výkonnějšími motory a 100mm palubním dělem.

Třída C - Circé
Doris

Výtlak:	615 BRT na hladině, 776 BRT ponořená
Rozměry:	62,5m x 6,2m x 4m
Posádka:	41
Výzbroj:	7 torpédometů r. 551mm, 6 přední, 1 zadní (kromě 2 předních mimo trup), 13 torpéd
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo, 2x13mm kulomety
Rychlost:	14 kts na hladině, 7,5 kts ponořená
Výkon:	1200k na hladině, 1000k ponořená
Dosah:	3 500nm /7,5 kts na hladině, 75Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	4 vyrobené ponorky, všechny ztraceny

Poslední rozšíření I. série, opět zahrnující 4 ponorky. Třída Circé byla zmenšenou a odlehčenou variantou ponorek třídy Ariane.
Žádná ponorka z této (ale ani z předchozích dvou) třídy válku nepřežila. 2 padly do rukou Italům v africké Bizertě, ponorku Doris potopila na začátku války U-9 a poslední potopila vlastní posádka.

Skupina 630 - Tonne
Třída D - Argonaute

Výtlak:	630 BRT na hladině, 798 BRT ponořená
Rozměry:	63,4m x 6,4m x 4,24m
Posádka:	41
Výzbroj:	6 torpédometů r. 551mm, 5 přední, 1 zadní (kromě 3 předních mimo trup), 13 torpéd, 2 torpédomety ráže 400mm na palubě
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo, 1x8mm kulomet
Rychlost:	14 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	1300k na hladině, 1000k ponořená
Dosah:	4 000Nm /10 kts na hladině, 85Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	5 vyrobených ponorek, 1 ztracena

Ponorky z konce dvacátých let, vycházející z předchozí série ponorek třídy Saphir. Třída Argonaute byla střední ponorkou, určenou převážně pro defenzivní činnost v okolí vlastních základen. Na začátku války se do boje proti Německu výrazněji nezapojily (jako ostatně většina francouzského loďstva), většina ponorek si svůj bojový křest odbyla až při britském útoku na Vichystické kolonie v severní Africe. Zde za cenu jedné vlastní ztráty způsobily Britům nepříliš velké škody. 2 ponorky třídy Argonaute skončily v rukách Svobodných Francouzů. 4 přeživší plavidla byla vyřazena roku 1946.

Třída E - Diane

Výtlak:	651 BRT na hladině, 809 BRT ponořená
Rozměry:	64,4m x 6,2m x 4,3m
Posádka:	43
Výzbroj:	6 torpédometů r. 551mm, 5 přední, 1 zadní (kromě 3 předních mimo trup), 13 torpéd, 2 torpédomety ráže 400mm na palubě
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo, 1x8mm kulomet
Rychlost:	13,5 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	1400k na hladině, 1000k ponořená
Dosah:	4000nm / 10 kts na hladině, 85nm / 5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	9 vyrobených ponorek, 6 ztraceno

Třída Diane byla nejvýznamnější verzí II. Série pobřežních ponorek Francie. Od předchozích lodí se lišila nepatrně delším a užším trupem. Všechny tyto ponorky po pádu Francie skončily v afrických přístavech, kde při operaci Torch ( obsazení Severní Afriky Spojenci ) kleslo 6 těchto ponorek ke dnu, buď rukou vlastních posádek, americkými letadly z USS Santee (4 ponorky) a jedna se potopila za neznámých příčin (pravděpodobně mina, nebo i ponorka U-173).

Třída F - Orion

Výtlak:	656 BRT na hladině, 787 BRT ponořená
Rozměry:	66,75m x 6,2m x 4,4m
Posádka:	43
Výzbroj:	6 torpédometů r. 551mm, 5 přední, 1 zadní (kromě 3 předních mimo trup), 13 torpéd, 2 torpédomety ráže 400mm na palubě
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo, 1x8mm kulomet
Rychlost:	13,5 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	1 420k na hladině, 1 000k ponořená
Dosah:	4 000Nm /10 kts na hladině, 85Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	2 vyrobené ponorky

Poslední revize ponorek II. Série. Pouhé 2 postavené ponorky odpluly po pádu Francie do Velké Británie, kde byly používány jako zdroj náhradních dílů pro jiné ponorky Svobodných Francouzů.

Třída Minerve

Euridice

Výtlak:	662 BRT na hladině, 856 BRT ponořená
Rozměry:	68,1m x 5,62m x 4,4m
Posádka:	42
Výzbroj:	6 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 2 zadní (unitř trupu ), 13 torpéd, 3 torpédomety ráže 400mm na palubě
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo
	2x13,2mm kulomet
Rychlost:	14,2 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	1800Hp na hladině, 1230Hp ponořená
Dosah:	4 000nm /10 kts na hladině, 85Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	6 vyrobených ponorek, 2 ztraceny

Poslední francouzské pobřežní ponorky, které do Druhé Světové války zasáhly. 6 ponorek této třídy však válečné dění příliš neovlivnily, ponorky ve službách Britů se používaly sporadicky (převážně kvůli již tak pošramoceným Francouzsko-Britským vztahům), zbylé 4 byly až na jednu ztraceny při operaci Torch, popřípadě v Toulonu po jeho obsazení Němci.
Od starších ,, pobřežních“ se třída Minerve lišila hydrodynamicky tvarovanou věží a silnější torpédovou výzbrojí, převážně mimo trup. Díky této výzbroji disponovaly francouzské ponorky velkou palebnou silou, ale na hladině byly velice zranitelné.

Třída Requin

Výtlak:	1150 BRT na hladině, 1441 BRT ponořená
Rozměry:	78,25m x 6,85m x 5,1m
Posádka:	54
Výzbroj:	10 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 2 zadní v trupu, 4 na palubě , 16 torpéd,
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 2x13,2mm kulomet
Rychlost:	15 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	2 900Hp na hladině, 1 800Hp ponořená
Dosah:	7 700Nm/9 kts na hladině, 70Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	9 vyrobených ponorek, 8 ztraceno

Nejstarší francouzské oceánské ponorky, datované do počátku 20. let. Během války jich velká část padla do ruky Italům, část také sloužila u Svobodných Francouzů.

Skupina 1500 - Tonne

Třída Redoutable

Výtlak:	1570 BRT na hladině, 2084 BRT ponořená
Rozměry:	92,3m x 8,2m x 4,7m
Posádka:	80
Výzbroj:	9 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 3 na palubě, 2 mimo trup na zádi, 20 torpéd 2 torpédomety ráže 400mm na zádi mimo trup
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo
	1x 37mm kanon, 1x13,2mm kulomet
Rychlost:	17 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	6000k na hladině, 2000k ponořená
Dosah:	10 000Nm /10 kts na hladině, 100Nm/5 kts ponořená
Dostup:	75m max.
	2 vyrobené ponorky, obě ztraceny

Třída Redoutable byla základem pro celou 1500-Tonne sérii, která měla nahradit staré ponorky třídy Requin. Obě byly ztraceny v Toulonu.

Třída Pascal

Poincaré

Výtlak:	1570 BRT na hladině, 2084 BRT ponořená
Rozměry:	92,3m x 8,2m x 4,7m
Posádka:	80
Výzbroj:	9 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 3 na palubě, 2 mimo trup na zádi, 20 torpéd 2 torpédomety ráže 400mm na zádi mimo trup
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 1x 37mm kanon, 1x13,2mm kulomet,
Rychlost:	19 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	7 200Hp na hladině, 2 000Hp ponořená
Dosah:	10 000Nm /10 kts na hladině, 100Nm/5 kts ponořená
Dostup:	75m max.
	15 vyrobených ponorek, 12 ztraceno

Podskupina Pascal byla bezpochyby nejvýznamnější, alespoň co do počtu, oceánskou ponorkou ve francouzském loďstvu. Samotná skupina těchto oceánských ponorek byla do francouzského námořnictva zařazena roku 1930. Většina z vysokých ztrát těchto ponorek jde opět na vrub vlastním posádkám.
Jedna z ponorek této třídy, Henri Poincaré, vystřídala hned 3 majitele. Po jejím potopení v Toulonu připadla Italům, avšak po roce 1943 a Mussoliniho pádu připadla Němcům. Ti ji také později potopili.

Třída L'Espoire

Výtlak:	1 570 BRT na hladině, 2 084 BRT ponořená
Rozměry:	92,3m x 8,2m x 4,7m
Posádka:	80
Výzbroj:	9 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 3 na palubě, 2 mimo trup na zádi, 20 torpéd 2 torpédomety ráže 400mm na zádi mimo trup
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 1x 37mm kanon, 1x13,2mm kulomet,
Rychlost:	19 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	7 200Hp na hladině, 2 000Hp ponořená
Dosah:	10 000Nm/10 kts na hladině, 100Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	6 vyrobených ponorek, 5 ztraceno

Rozšíření třídy Pascal z roku 1932.

Třída Agosta

Výtlak:	1570 BRT na hladině, 2084 BRT ponořená
Rozměry:	92,3m x 8,2m x 4,7m
Posádka:	80
Výzbroj:	9 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 3 na palubě, 2 mimo trup na zádi, 20 torpéd 2 torpédomety ráže 400mm na zádi mimo trup
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 1x 37mm kanon, 1x13,2mm kulomet
Rychlost:	19 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	8 000Hp na hladině, 2 000Hp ponořená
Dosah:	1 0000Nm /10 kts na hladině, 100Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	6 vyrobených ponorek, 5 ztraceno

Poslední třída skupiny 1 500 – Tonne. Opět zvýšen výkon motorů (8 600Hp) a tím dosažena i rychlost vyšší než 20 kts. Dosah ponorky byl až 10 000 Nm.
U diskuse panovaly menší spory o její zařazení, třída Agosta sem ale opravdu patří jako podskupina třídy 1500 – Tonne, zahrnující 4 výše zmíněné skupiny (Pascal, Redoutable, L’Espoire a Agosta). Její výkon je dán také velikostí – svou délkou 91 metrů patří mezi opravdové obry, jaké neměly obdobu ve většině evropských námořnictev.

Třída Agosta

Výtlak:	1570 BRT na hladině, 2084 BRT ponořená
Rozměry:	92,3m x 8,2m x 4,7m
Posádka:	80
Výzbroj:	9 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 3 na palubě, 2 mimo trup na zádi, 20 torpéd 2 torpédomety ráže 400mm na zádi mimo trup
Palubní výzbroj:	1x100mm dělo, 1x 37mm kanon, 1x13,2mm kulomet,
Rychlost:	19 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	8 000Hp na hladině, 2 000Hp ponořená
Dosah:	10 000Nm/10 kts na hladině, 100Nm/5 kts ponořená
Dostup:	80m max.
	6 vyrobených ponorek, 5 ztraceno

Poslední třída skupiny 1500 – Tonne. Opět zvýšen výkon motorů (8 600 Hp) a tím dosažena i rychlost vyšší než 20 kts. Dosah ponorky byl až 10 000 Nm.
U diskuse panovaly menší spory o její zařazení, třída Agosta sem ale opravdu patří jako podskupina třídy 1500 – Tonne, zahrnující 4 výše zmíněné skupiny (Pascal, Redoutable, L’Espoire a Agosta). Její výkon je dán také velikostí – svou délkou 91 metrů patří mezi opravdové obry, jaké neměly obdobu ve většině evropských námořnictev.

Třídu 1500-Tonne následovala třída L’Aurore, kterou se ale nepodařilo dokončit. Několik lodí této moderní oceánské třídy klasičtějšího vzoru padlo do rukou Němcům, kteří je používali při výcviku a jako transport torpéd.

Třída Saphir
Rubis

Výtlak:	761 BRT na hladině, 925 BRT ponořená
Rozměry:	65,9m x 7,2m x 4,3m
Posádka:	42
Výzbroj:	3 torpédomety r. 551mm, 2 přední, 1 zadní mimo trup, 5 torpéd, 2 torpédomety ráže 400mm Až 32 min
Palubní výzbroj:	1x75mm dělo, 3x13,2mm kulomet,
Rychlost:	12 kts na hladině, 9 kts ponořená
Výkon:	1 300Hp na hladině, 1 100Hp ponořená
Dosah:	7 000Nm/7,5 kts na hladině, 80Nm/4 kts ponořená
Dostup:	75m max.
	6 vyrobených ponorek, 4 ztraceny

Minonosné ponorky, které se na rozdíl od velké většiny ostatních dají počítat jako úspěšné. I přes svůj věk dokázaly úspěšně sloužit ve své původní roli minonosek a způsobit tak vážné škody německé plavbě u pobřeží Norska. Z 6 ponorek však Spojencům sloužily jen 2 (Jedna z nich, Perlé, byla navíc potopena vlastním letadlem), zbylé padly už jako vyřazené do rukou Italům v Bizertě.

Surcouf

Výtlak:	3250 BRT na hladině, 4304 BRT ponořená
Rozměry:	110m x 9m x 7,3m
Posádka:	118
Výzbroj:	8 torpédometů r. 551mm, 4 přední, 4 zadní, 22 torpéd, 4 torpédomety ráže 400mm, 8torpéd
Palubní výzbroj:	2x203mm děla ve věži na přídi, 2x 37mm kanon4x13,2mm kulomet
Rychlost:	18,5 kts na hladině, 10 kts ponořená
Výkon:	7 600Hp na hladině, 3 400Hp ponořená
Dosah:	10 000Nm/10 kts na hladině, 70Nm/4,5 kts ponořená
Dostup:	110m max.
	Hydroplán Besson MB 411 v hangáru za věží

Na počátku 1. světové války byly možnosti ponorek velmi omezené, v průběhu války se však dospělo k podstatnému zdokonalení jejich konstrukce a zvýšení výkonů. Časem se zdálo, že ponorky mohou plnit i složitější úkoly, než číhat na nákladní nebo válečné lodě a útočit torpédy a děly s krátkým dosahem. S děly větší ráže mohly ponorky útočit na cíle ve větší vzdálenosti, problémem však bylo sledování cílů a stanovení jejich vzdálenosti pozorováním z poměrně nízké velitelské věže. Některé flotily proto experimentovaly s pozorovacími letouny, operujícími z paluby ponorek.
Model Surcouf vzešel z programu námořnictva na rok 1926 a ve své době byl největší ponorkou na světě. Značné rozměry ponorky vyplývaly z potřeby umístit do jejího trupu veškeré příslušenství, pokládané za nezbytné při plnění úlohy útočného plavidla s dlouhým dosahem. Před velitelskou věží byla instalována vodotěsná věž s dvojicí 8palcových děl. Ke zjišťování vzdálenosti cílů sloužil dálkoměr s bází délky 4 m. Za řídící věží se nacházel letecký hangár, na jehož střeše byly umístěny protiletadlové kanóny. K přepravě posádky ke kořisti sloužil 5timetrový motorový kutr, uvnitř ponorky byl prostor pro 40 zajatců.
Dostřel 8palcových děl činil kolem 24 000 m, což ponorce teoreticky umožňovalo útočit na ozbrojené nákladní lodě a lehce ozbrojená doprovodná plavidla, aniž by se sama vystavovala nebezpečí účinné odvetné palby. Miřič však vizuálně kontroloval prostor do vzdálenosti nejvýše 11b 265m (12000 yardů). Lze předpokládat, že úkolem pozorovacího letadla bylo rozšíření možností sledování cílů za touto hranicí. Uvedený typ hydroplánu nebyl však pro tento účel příliš vhodný a s vypuknutím války v roce 1939 letadlo z ponorky bylo odstraněno a uvolněný hangár se využíval jako skladovací prostor.
Stavba ponorky trvala sedm let a na vodu byla spuštěna v roce 1935 a do začátku války uskutečnila několik dlouhých plaveb. V letech 1939 ? 1940 se uplatnila jako doprovodné plavidlo, 18 června 1940 však byla nucena opustit přístav v Brestu, aby se vyhnula zabavení Němci. Několik týdnů se ponorka zdržovala v britském Plymouthu, než se jí 3. července zmocnilo britské námořnictvo. Tehdy došlo k incidentu, při němž byl zabit jeden francouzský a tři britští námořníci, dva další muži byli zraněni. O tom, jak co nejlépe využít tuto zvláštní ponorku se vedly dlouhé diskuse. Ponorka se pak uplatnila jako doprovod konvojů, hlídkové plavidlo, podílela se na operaci při dobití ostrovů St Pierre a Miquelon silami Svobodné Francie. Potom byla ponorky vyslána do Tichomoří, kde bylo jejím úkolem bránit tichomořské ostrovy, kontrolované Svobodnou Francií, 18. února 1942 však byla cestou od Bermudských ostrovů k Panamskému průplavu torpédována a potopena i s celou posádkou.
Ponorka Surcouf představovala poslední pokus o vyzbrojení ponorek dělostřeleckými zbraněmi, použitelnými při útocích na hladinová plavidla. Její bojové zařazení bylo nevyhnutelně problematické po většinu doby její existence, kdy se pro ní hledalo vhodné využití. Základní bojové pojetí ponorky bylo zcela chybné a ani konstrukce ponorky nebyla nijak mimořádně dobrá.
Hlavní výzbroj tvořila 8palcová děla, pro která byla uložena zásoba 600 nábojů. Přídavnou výzbroj tvořily dva 37mm kanóny s 1 000 náboji a dvě kulometná dvojčata Hotchkiss ráže 13,2 mm s 16 000 náboji. Ponorka měla dále 12 torpédometů. 8 jich bylo ráže 533 mm (4 v přídi, 4 v zádi). Na palubě byla navíc rezerva - 14 torpéd. V zádi ponorky byly další 2 torpédomety ráže 15,75 palce a ke každému z nich zde byla k dispozici zásoba 8 torpéd.

Dvojice 8palcových kanonů

Palubní torpédomety

Letadlo: Hydroplán Besson MB 411
Byl vyroben pro službu na palubě ponorky Surcouf. Stroj bylo možné během 10 minut rozebrat a uložit v rozměrném hangáru na zadním konci lodního můstku (kontejneru o šířce a výšce 4 m a délce 9 m). Letadlo bylo z dalšího provozu na palubě ponorky staženo krátce před vypuknutím 2. světové války. Koncepce průzkumného letounu neseného ponorkou se tak nikdy neprověřila v bojových podmínkách.

Konstrukce:	Dvojmístný dolnoplošník s otevřeným kokpitem. 1 centrální polvák a 2 vyvažovací na křídlech. Smíšená konstrukce draku
Rozpětí:	12 metrů
Délka:	8,25m
Výška:	2,85m
Nosná plocha:	22,50 m2
Hmotnost:
- Prázdná	690 kg
- Vzletová	1 050 kg
- Maximální	1 140kg
Rychlost:
- Max. v 1000m	190 km/h
- Vzletová:	130 km/h
Doba stoupání do 1500m:	8 minut
Dostup:	2 800m
Max. dostup:	4 400m
Max. dolet:	360 km
Max. dolet s přídavnou nádrží:	650 km
Vytrvalost letu:	2 hodiny 40 minut
Motor:	Vzduchem chlazený 9ti válec Smson 9Nd, výkon 130kW, dřevěná dvojlistá vrtule
Posádka	2 - pilot a pozorovatel

V článku je zmínka o jejím konci pomocí torpéda, přesné okolnosti potopení se však nepodařilo vyjasnit. Ve stejný den totiž:

1) Americké hlídkové letadlo ohlásilo ,,napadení a potopení nezvykle velké ponorky“.
2) Americká ponorka ohlásí torpédování cizí ponorky a její okamžité potopení
3) Nákladní loď Thompson Lykes hlásí kolizi s neznámým objektem. Podle svědků se před přídí plavidla náhle objevilo bílé poziční světlo a byl slyšet výkřik ,,Help!“ v Angličtině (Na palubě tehdy bylo i několik britských důstojníků). Ihned poté následoval náraz a objekt sklouzl pod kýl plavidla a zmizel v hlubinách. Thompson Lykes incident nahlásil jako potopení nepřátelské ponorky… (Tato verze se bere jako nejpravděpodobnější)
Německé záznamy ani záznamy jakékoli jiné země ovšem ztrátu v dané oblasti nezaznamenaly.