Německé ponorkové loďstvo

Za 1. světové války byli Britové majiteli největšího loďstva na světě. Díky německým ponorkám Britové přišli téměř o 90% celého obchodního loďstva, což dělalo asi devět milionů lodních tun. Ponorky tehdy dokázaly, že se staly uznávanou zbraní 1. světové valky.

Když byl uzavřen versailleský mír mezi Němci a Spojenci 11. listopadu 1918, byla zdůrazněna podmínka, že všechny ponorky budou předány vítězům. Podmínky příměří dále stanovily, že všechny ponorky, které jsou provozuschopné, musely být předány s plnou výzbrojí, ostatní budou odzbrojeny a umístěny do doků.

Předáno bylo celkem 176 ponorek. Dne 20. listopadu 1918 pluly dlouhé kolony ponorek podél pobřeží východní Anglie do přístavu Harwich. Němci, blíže neurčené množství ponorek sami zničili v německých přístavech. Jedním z těch, kteří tuto porážku prožili, byl námořní kapitán Lothar Eugen George von Arnauld de la Periere. Na svém kontě měl r. 1918 připsáno 195 potopených lodí. Druhým byl mladý velitel, jehož ponorka byla 4. října 1918 při útoku ve Středomoří potopena, jmenoval se Karl Dönitz. O několik let později se stal zakladatelem německého ponorkového loďstva. Nová generace velitelů, kterou připravil, zopakovala odvážné činy svých předchůdců o dvacet let později. Výmarská republika 16. dubna 1919 založila tzv. Prozatímní říšské námořnistvo. Podmínky versailleské smlouvy zredukovaly německé loďstvo pouze na nejnutnější složky.

Stav členů byl snížen na 13 500 mužstva a 1 500 důstojníků. Němcům zůstalo šest bitevních lodí, šest křižníků, dvanáct torpédoborců, dvanáct torpédových člunů, několik pomocných člunů a menší plavidla. Německu byl dán zákaz vlastnit ponorky. Německé loďstvo bylo v úpadku.

Dne 31. března 1921 se Prozatímní námořnictvo změnilo na Říšské a v r. 1928 převzal velení Erich Raeder. Říšské námořnictvo nebylo ani přes pomalou, ale účinnou modernizaci soupeřem pro Francii nebo Británii. V r. 1929 byla spuštěna na vodu první kapesní bitevní loď Deutschland. Následovaly lodě Admiral Scheer a Graf Spee. Tyto lodě byly lehčí a menší než jejich anglické a francouzské protějšky, přitom však byly rychlejší a stejně dobře vyzbrojené. Výroba ponorek probíhala tajně nebo pod záminkou zakázky, pro cizí země.

Dva roky po převzetí moci Hittlerem, 21. května 1935, bylo Říšské námořnictvo nahrazeno válečným loďstvem. 3. září 1939, po té co bylo zahájeno tažení proti Polsku a bezprostředně po té co Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu, začala 2. světová válka i pro ponorkové loďstvo. Prvními nasazenými ponorkami byly: U30, U48, U47 a U29 a několik dalších. Velitel ponorkového loďstva, námořní kapitán Dönitz požadoval mnohem více ponorek, přesto těchto několik kusů ponořilo obchodní lodě o celkové tonáži 175 000 BRT, mezi nimi i plavidlo, jehož zkáza vyvolala stejný rozruch ve Velké Británii i Německu - pasažérský parník Athenia, který torpédovala Lempova ponorka U30 v domnění, že přepravuje vojska a válečný materiál.

Na začátku váky mělo Německo k dispozici 57 ponorek, z nichž 10 se používalo k výcviku,nebo bylo v opravě. Ze zbylých 47 mohlo pouze 22 operovat v atlantiku. Ostatní byly vzhledem k mnoha problémům omezeny pouze na Severní moře. 
6. ledna 1940 vyhlásilo Německo námořní oblast vymezenou 51. až 56. stupněm severní šířky a nultým až 4. stupněm západní délky, za operační prostor. Těmito vodami musela proplout každá loď, jež mířila do některého z anglických přístavů. Toto teritorium bylo ještě téhož roku rozšířeno.

Za první půlrok války ztratilo Německo 16 ponorek. Protiváhou bylo potopení 199 obchodních lodí s celkem 701 985 BRT a dalších 115 lodí zničených minami nakladenými německými ponorkami před britským pobřežím.

Ve funkcích velitelů ponorek se tehdy prosadili muži jako: Günther Prien, Otto Kretschmer, Joachin Schepke, Victor Schulze, Werner Hartmann a Schuhart, Heinrich Liebe, Fritz-Julius Lemp a další. O něco později to byl Engelbert Endrass, Wolfgang Lüth, Heinrich Lehmann-Willenbrock, Herbert Wohtfarth atd. Jejich jména byla na listinách úspěchů k nimž přibívala ještě další. 
Před napadením Norska vedly všechny nasazené ponorky boj o holé přežití. Byla to torpédová krize, neboť útočily vadnými torpédy "dřevěnými meči". 
Vítězství nad Francií v létě 1940, uvolnilo německému námořnictvu přístavy v Biskajském zálivu a na francouzském pobřeží Atlantiku. Nemusely již německé ponorky plout 450 námořních mil do operačních prostorů a zase zpět. Pro skupinové ponorkové útoky nastaly "zlaté časy". 
V průběhu prvního válečného roku Německo ztratilo 29 ponorek a stejný počet jich byl přidán z loděnic do služby. Protivník přišel o 7 válečných plavidel a o 440 obchodních lodí s 233 000 BRT. Jedenáct příslušníků ponorkového loďstva získalo Rytířský kříž.

Boje ponorek trvaly až do května 1945. Závěrečná fáze bojů byla v německých pobřežních vodách. Když velkoadmirál Dönitz nařídil kapitulaci, ještě na moři bylo 49 ponorek a tvrdošíjně odporovaly. 6. května 1945 vydal Karl Dönitz svůj poslední denní rozkaz ponorkovému loďstvu.

CELKOVÁ BILANCE: Na počátku 2. světové války mělo Německo 57 ponorek. V jejím průběhu bylo postaveno 1 099 nových plavidel. 4 ponorky byly vyrobeny v cizích loděnicích a 10 jich Německo ukořistilo, takže do služby jich bylo zařazeno celkem 1 170. Do bojové činnosti zasáhlo 863 kusů. Z toho 630 jich bylo potopeno a z toho 595 v důsledku úderu nepřítele na moři, 27 z nejasných příčin a 8 při haváriích.

Při leteckých útocích a explozích min v cizině a ve vlasti zničeno 80 a z technických poruch dalších 25 ponorek. Během války bylo 34 ponorek vyřazeno ze služby, 10 předáno námořnictvu jiných zemích, nebo internováno v cizích přístavech. 
206 ponorek potopeno nebo zničeno na konci války posádkami na základnách či v jejich okolí. Při operaci "Deadlight" bylo 113 německých ponorek přesunuto do přístavů ve Velké Británii a v dalších zemích vítězné koalice. 
Celkový výsledek činnosti všech 863 do bojů nasazených ponorek: 2 779 potopených obchodních lodí se 14 119 413 BRT. Počet torpédovaných plavidel rovněž jde do tisíců.

Ze 39 000 členů posádek (výhradně dobrovolníků) jich podle oficiálních seznamů 30 004 padlo.