Ruská ponorka Kursk třídy Antej (projekt 949A), v kódování NATO Oscar II)

Kýl ponorky K-141 Kursk byl založen 22.března 1990, na vodu byla ponorka spuštěna 16.května 1994 a do bojové pohotovosti začleněna 30.prosince 1994 jako v pořadí desátá ponorka třídy Projekt 949A Antej.

Ponorky této třídy mají délku 154 m, šířku 18,2 m, plný výtlak 23860 t, jsou schopny pod hladinou plout maximální rychlostí 32 uzlů (59,3 km/h) a dosáhnout maximální hloubky 600 m.

Posádku tvoří 130 osob, z nichž je 44 důstojníků.

Kursk byl poslední ponorkou třídy Antěj. Jednalo se o největší útočné ponorky, které kdy byly zkonstruovány. Pod hladinou mohla zůstat až 120 dní.

Dvojitý trup měl ponorce zaručit nepotopitelnost. Vnější trup z 8,5 mm silné niklchromové oceli byl odolný vůči korozi a znesnadňoval detekci ponorky. Vnitřní ocelový trup o tloušťce 5 cm oddělovala dvoumetrová mezera.

Ponorka byla postavena v loděnicích u Severodvinsku, do služby byla uvedena 30. prosince 1994.
Kvůli nedostatku peněz byl společně s dalšími ponorkami stažen do doků na pobřeží Barentsova moře.
V roce 1999 provedl misi ve Středozemním moři, kde sledoval americké válečné lodě.Osudným se mu
stalo cvičení v srpnu 2000, během kterého měl vypálit slepá torpéda proti křižníku Petr Veliký.
Ponorka je vyzbrojena raketovým systéme P-700 Granit se dvanácti odpalovacími šachtami a zásoubou 24 křídlatých raket 3M45, 2 torpédomety ráže 650 mm se zásobou 12 torpéd (mohou být osazeny jadernou náloží) a 4 torpédomety ráže 533 mm se zásobou 24 torpéd (možno použít více typů).
Měl to být triumfální návrat ruského vojenského námořnictva po vleklé finanční krizi z devadesátých let. Velkých manévrů v Barentsově moři se vedle vlajkového křižníku Petr Veliký účastnila i ponorka Kursk – chlouba ruské armády se dvěma jadernými reaktory a 118 lidmi na palubě. Místo triumfální demonstrace síly však přišla tragédie. Kursk doplatil na explozi slepé rakety, která odpálila i ostatní arzenál na palubě. Katastrofa si vyžádala životy celé posádky a otřásla ruskou společností.

Video: vyzvednutí Kursku

O osudu raketonosné ponorky K-141, jež se zabořila do mořského dna 108 metrů pod hladinou, informovala oficiálně Moskva až s dvoudenním zpožděním. To jen přiživilo teorie, že na palubě stroje se mohly nacházet tajné zbraně. Existovaly také obavy, že 22 raket Granit, jimiž byl Kursk vyzbrojen, bylo vybaveno jadernými hlavicemi. Rusové ale tuto domněnku odmítli s tím, že se jednalo o hlavice konvenční.

O tom, co bylo příčinou jedné z nejhorších katastrof v Rusku od rozpadu SSSR, se vedly divoké spekulace. Uváděla se možnost srážky Kursku s jinou, americkou či britskou ponorkou, což však všechny země razantně odmítly. Ve hře byla i varianta, že stroj nešťastnou náhodou najel na minu z druhé světové války.

Na konci vyšetřování v létě 2002 odborníci konstatovali, že na náhodné explozi cvičného torpéda, která tragédii odstartovala, nenese vinu lidský faktor. Výbuch zavinil únik vysoce explozivního kysličníku vodičitého, používaného jako palivo pro torpéda 65-76 Kit. Prvotní exploze slepé rakety iniciovala výbuch zbývající ostré munice na ponorce. Přední část byla zcela zničena a zbytek plavidla začala zaplavovat voda. Ohromný výbuch se podařilo přežít 23 námořníkům, kteří v zadní části ponorky čekali na záchranu. Ta ale nepřišla.

Rusové odmítali pomoc ze zahraničí.

Ještě tři dny po nehodě přitom velitel ruského vojenského námořnictva Vladimir Kurojedov tvrdil, že záchranářům se podařilo komunikovat s posádkou ponorky pomocí úderů na plášť stroje. Záchranné práce navíc komplikovalo špatné počasí, které v oblasti panovalo. Rusko také odmítalo nabídky pomoci od USA a Británie. Až po čtyřech dnech požádal tehdejší prezident Vladimir Putin o pomoc Británii a Norsko.

Jednadvacátého srpna 2000 se týmu hlubinných potápěčů konečně podařilo otevřít jeden z únikových průlezů Kursku, přičemž zjistili, že vnitřek ponorky je kompletně zatopen. Záchranné práce byly pozastaveny a v zemi byl vyhlášen státní smutek.

Na povrch se vrátila jen část ponorky.

Putin nařídil, aby byl vrak ponorky i s těly námořníků vyzdvižen. Záměr ale narážel na odpor části příbuzných obětí, kteří tvrdili, že v souladu s námořnickými pravidly by mrtví měli být ponecháni na dně moře. Ve spolupráci s nizozemskou firmou Mammoet Transport začali Rusové v červenci 2001 tuto náročnou operaci realizovat. Přední poškozená část Kursku byla odříznuta a zbytek trupu byl pomocí 26 drapáků vyzvednut ze dna. Z trupu byly vyproštěny ostatky celkem 114 lidských těl, které příbuzní zesnulých identifikovali a pohřbili.