Italské čluny MAS a trpasličí ponorky v Černém moři v letech 1942-1943.

Na konci března 1942, současně s německou ofenzívou na Krymu a následném útoku na opevněnou námořní základnu Sevastopol, nejvyšší velení v Berlíně rozhodlo, že je zapotřebí bránit námořní dopravu podél jižní části Krymu a uvnitř Azovskémo moře a požadovalo odpovídající eskortu lehkými a rychlými jednotkami a menší množství ponorek o malém výtlaku.

Italské miniponorky v rumunském přístavu Costanza 1944

Počátkem jara 1942 Němci přemístili do Černého moře a do delty Dunaje malé ale efektivní množství motorových pobřežních hlídkových člunů a ponorek. Němci ovšem nestíhali vykrývat všechny důležité úkoly. Admirál Reader se proto obrátil na velení italského námořnictva s žádostí o účast na tomto vzdáleném bojišti a na jezeře Ladoga smíšenou flotilou sestávající z MAS, CB trpasličích ponorek a výbušných člunů.
Toto tedy byly síly, které měly bojovat proti sovětské černomořské flotile, skládající se z bitevní lodi (Pariskaja Kommuna), čtyř těžkých křížníků (včetně lodi Molotov, postavené na základě předválečného italského projektu) deseti námořních torpédoborců, velitelské lodi Tasken, 29 ponorek malého a středního výtlaku a početných hlídkových člunů a dopravních lodí.
A tak, ve snaze nezklamat svého spojence a zkusit kompenzovat výpomoc plynoucí z výsledků německých ponorek poslaných roku 1941 do Středozemního moře proti britským námořním silám, vydal italský Admiral Riccardi rozkaz k vyslání čtyř člunů MAS (výtlak 24 tun), šesti ponorek CB (35 tun), pěti torpédových motorových člunů a pěti výbušných člunů. Tyto tři squadrony byly sloučeny do 101. Flotilla a připraveny k vyslání do Černého moře v konvoji Moccagatta. Italská útočná flotila byla dána pod velení Capitano di Fregata Francesco Mimbelli.
Prvním velkým problémem bylo, jak přepravit tyto jednotky do Černého moře. Jediné co zbývalo, byl pozemní transport, protože turecké úžiny byly uzavřeny válečným lodím. V krátkém čase byla sestavena speciální kolona z 28 motorových vozidel, tří traktorů, devíti kamionů, cisteren a tahačů. Tato dlouhá kolona opustila 25. dubna základnu La Spezia a po opuštění úspěšně překonala nesčetné obtíže a překážky (někdy bylo zapotřebí i strhnout budovy okolo cesty, aby se mohlo projet), kolona dorazila do Vídně, odkud čluny pokračovaly po vodách Dunaje do Rumunska, kde 2. května dosáhly přístavu Costanza. Z tohoto přístavu byly přesunuty do ruského přístavu Jalta, který se tak stal jejich první opetační základnou.
Několik dní po příjezdu do této oblasti na jižní části krymského poloostrova, byly italské lodě připraveny k bojovým operacím proti četným sovětským válečným a dopravním lodím umístěným ve východní části Černého moře situovanou mezi pevností Sevastopol, Streit na Kerči, a základnami Novorossijsk a Tuapse. Mezi květnem 1942 a 1943 vyvíjely italské lodi značnou aktivitu, docílily několika potopení a získaly respekt od německých spojenců i od ruských protivníků.
11. a 13. června 1942 čluny MAS torpédovaly a potopily parník (5 000 brt) a transportní loď (10 000 brt), která byla poškozena německými Ju 87. Rozděleny z taktických důvodů pro záchranné účely mezi základny Jalta a Feodosia stály italské jednotky tváří v tvář usilovné vzdušné ofenzivě nepřítele, který měl v této oblasti přes 700 letadel. Nebylo možno zajistit odpovídající vzdušnou ochranu (Němci plně zaměstnaní dobýváním Sevastopolu a Balaclavy a útoky na Mariupol, Rostov a Krasnodar, skoro nikdy nevysílali stíhačky na ochranu italských sil). MAS a trpasličí ponorky utrpěly první ztráty. Právě 13. června 1942 skupina stíhacích Jaků a bitevních Iljušinů, podporující skupinu torpédových člunů útočících na přístav Jalta, zapříčinila potopení ponorky pod velením Sottotenente di Vascello Farolfi. Ale tato ztráta byla brzy kompenzována dosaženými vítězstvími.
Dne 15. a 18. června při noční operaci CB ponorky č. 2 a 3. úspěšně torpédovaly a potopily sovětské ponorky S32 a SHCG 306 (1,070 a 705 tun).
18. června MAS obdržely svůj díl krvavé slávy, když dvě italské jednotky napadly kolonu nepřátelských motorových bárek naložených vojáky, doprovázených šesti dělovými čluny a mířících k Sevastopolu. Poručík Bisagno, který byl na palubě MAS 571, utrpěl smrtelné zranění.
Mezi koncem června a prvními dny července, se italské jednotky účastnily společně s Němci a Rumuny dobytí pevnosti Sevastopol a Balaclava. V těchto operacích Capitano di Corvetta Todaro společně se svou jednotkou opakovaně útočil na početné námořní jednotky jak hladinové, tak na ponorky, které se pokoušely evakuvat specialisty, politické komisaře a vysoké důstojníky Rudé armády.
V této velké bitvě ve vodách okolo Krymu mezi květnem a červnem 1942, vykonaly čtyři čluny MAS 65 bojových plaveb, zatímco torpédové motorové čluny a ponorky CB provedly 56, respektive 24 bojových plaveb.

Třída CB