Australský program budoucích ponorek (Future Submarine) zná vítěze.
Stala se jím francouzská společnost DCNS, která porazila soupeře z Japonska a Německa. O vítězství francouzské společnosti informoval australský premiér Malcolm Turnbull na konci dubna.
Kontrakt na vývoj a výrobu 12 ponorek má hodnotu 38,5 miliard amerických dolarů (přibližně 925 miliard Kč). V programu je zahrnut také servis a logistika po celou dobu aktivní služby (minimálně do roku 2060). Vývojové práce začnou ihned po podepsání smlouvy - v druhé polovině tohoto roku.
Austrálie nyní zvyšuje výdaje na obranu, aby chránila své strategické i obchodní zájmy v Asii a Tichomoří. Turnbull v únoru uvedl, že jeho země tak reaguje na měnící se povahu regionální bezpečnosti, především na hospodářský a vojenský vzestup Číny a větší zaměření Spojených států na oblast západního Tichomoří.
O kontrakt se ucházely rovněž německá společnost ThyssenKrupp a japonské konsorcium zahrnující firmy Mitsubishi Heavy Industries a Kawasaki Heavy Industries.
Japonsko nabízelo prodlouženou verzi ponorek Sórjú. Japonské ministerstvo obrany vyjádřilo zklamání a bude prý žádat vysvětlení, v čem jejich ponorky nesplňují požadavky, aby z toho mohlo vyvodit závěry. Analytici podle AP ale upozorňují na to, že příliš úzká vojenská spolupráce s Japonskem by mohla Austrálii zatáhnout do konfliktu s Čínou, která je jejím největším obchodním partnerem.
Pro Němce je neúspěch o to větší, že byli ochotni postavit celou flotilu „jen” za 20 miliard australských dolarů, tedy skoro třetinovou cenu než Francie. Země nabízela vylepšené ponorky typu 214, které označila jako typ 216. Mimo jiné by nová verze vážila 4000 tun místo dosavadních 2000 tun.
„Francouzská nabídka nejlépe splňuje speciální požadavky Austrálie,” řekl australský premiér Turnbull ve městě Adelaide. Právě v místním přístavu se budou ponorky vyrábět.
Třída Barracuda je třída útočných ponorek francouzského námořnictva s jaderným pohonem, stavěná loděnicí DCNS. Plánována je dodávka celkem šesti jednotek. Ve službě mají nahradit stejný počet ponorek třídy Rubis z 80. a počátku 90. let. Ponorky budou schopné plnit široké spektrum úkolů od ničení lodí, ponorek a pozemních cílů, průzkum či speciální operace. Do služby mají být zařazovány v letech 2017–2027.
Loděnice DCNS z třídy Barracuda odvodila projekt konvenčnío typu SMX Ocean.
Konvenční verze označená Shortfin Barracuda Block 1A byla v rámci programu SEA 1000 vybrána jako náhrada za australské ponorky třídy Collins.
Potřeba stavby nové třídy jaderných útočných ponorek vyvstala na sklonku 90. let, přičemž samotné projekční práce byly zahájeny v roce 2002. Stavba první jednotky, s opcí na dalších pět, byla u konsircia DCNS/Areva-TA (dodavatel jaderné technologie) objednána v roce 2006. Druhý kus byl objednán v roce 2009 a třetí v roce 2011.Pro ponorky jsou plánována tradiční jména Suffren, Duguay-Trouin a Tourville.
Práce na první jednotce začaly v roce 2007 v loděnici DCNS v Cherbourgu. Dodávka první jednotky je plánována na rok 2017 a poslední okolo roku 2027. Francie tak poněkud zaostává za svými konkurenty, které tuto generaci ponorek již provozují v podobě tříd Virginia a Astute.
ponorky třídy Barracuda:
Jméno
Zahájení stavby
Spuštěna
Vstup do služby
Status
Suffren
2007
ve stavbě
Duguay-Trouin
2009
ve stavbě
Tourville
2011
ve stavbě
Konstrukce
Ponorky budou výrazně větší než předchozí třída Rubis. Budou u nich použity technologie stealth snižující jejich hlučnost, magnetickou stopu a znesnadňující jejich zachycení radarem. Výrazně lepší budou i jejich manévrovací schopnosti. Díky vysokému stupni automatizace budou dvě posádky ponorky čítat úhrnem pouhých 60 mužů (dále mohou nést 12 příslušníků speciálních jednotek). Budou vybaveny bojovým řídícím systémem SYCOBS. Sonar dodá společnost Thales Underwater Systems.
Trup bude skrývat dvě paluby pro posádku. I díky tomu se výrazně sníží provozní náklady ponorek. Nejvyšší hloubka ponoru bude dosahovat 350 metrů.
Výzbroj ponorek budou tvořit čtyři 533mm torpédomety. Na palubě bude neseno až 18 dlouhých zbraní. Mohou to být například těžká torpéda F21, protilodní střely SM.39 Exocet s dosahem 50 km či protizemní střely MdCN s dosahem 1000 km (střely ponesou i nové fregaty třídy FREMM).
Jádrem pohonného systému bude jeden tlakovodní reaktor K15. Výměna paliva bude nutná každých 10 let. Ponorky nebudou mít lodní šroub, nýbrž vodní trysky. Nejvyšší rychlost pod hladinou bude 25 uzlů.