OFRII.com - Red Rocket OFRII.com - 8k wallpapers, foto OFRII.com - Samuraj - bojove umeni - zbrane OFRII.com - Svt Ponorek OFRII.com - 3D medely - 3D tisk - 3D scan OFRII.com - Akvaristika, Akvarijn ryby, Akvarijn rostliny ORFII.com - Freediving - voln potapn ORFII.com - Astrologie - horoskop, znamen, souhvzd, zvrokruhy ORFII.com - Vesmr - planety, galaxie, hvezdy ORFII.com
Menu
Reklama
AONN.cz
NIKEE Big Bang Theory - Teorie velkeho tresku online na nikee.net
Spřátelené Weby
1HRY.cz - hry online zdarma
NIKEE HRY, superhry, 1000her, webhry, flash hry, hry online, hry zdarma
HRY2.eu - hry online, 1000her, mimoni, planeta mimonu, herna, webhry, herni, minihry
Uloz si video Nahnoji.cz
biotechart.cz - animovane obrazky GIF z oblasti biologie, technologie a umeni
Globální mediální server TetriSys

Británie začíná stavět nové ponorky, které ponesou balistické střely.

Budou to nejmodernější a zároveň největší podmořská plavidla, která dosud britské námořnictvo mělo. Ministerstvo obrany dalo zelenou stavbě nových ponorek třídy Successor schopných nést balistické střely Trident. Nová plavidla mají Velkou Británii i spojencům na několik dalších desetiletí zajistit jadernou bezpečnost.

„Britské ponorky s balistickými střelami jsou hlavní zárukou naší národní bezpečnosti - používáme je každý den k odstrašení těch nejextrémnějších hrozeb,“ oznámil britský ministr obrany Michael Fallon s tím, že práce na stavbě nových ponorek začnou prakticky okamžitě.
Britské ponorky s balistickými střelami jsou hlavní zárukou naší národní bezpečnosti - používáme je každý den k odstrašení těch nejextrémnějších hrozeb,“ oznámil britský ministr obrany Michael Fallon s tím, že práce na stavbě nových ponorek začnou prakticky okamžitě.
Celkově čtyři nové ponorky třídy Successor mají nahradit stárnoucí flotilu čtyř ponorek třídy Vanguard, vyzbrojených střelami Trident s jadernými hlavicemi. Diskuze o tom, zda a jak je nahradit, probíhala v Británii už od roku 2007.
Ponorky třídy Vanguard byly do služby zařazeny v devadesátých letech. Životnost se už chýlí ke konci. Podle původních plánů měly být vyřazeny do roku 2022, s jejich provozem se ale nově počítá ještě o šest let déle.

Plán obnovy nastínil v létě bývalý premiér David Cameron. Kvůli výsledkům referenda o vystoupení Británie z EU však rezignoval a zelenou obnově těchto strategických sil dal až vládní návrh nové premiérky Theresy Mayové. Její první veledůležité hlasování ve funkci následně potvrdil i celkem jednoznačně britský parlament.
Projekt nových ponorek podle Fallona nyní přechází do další fáze, která zahrnuje kromě designu nových plavidel také konstrukční práce první ponorky, hrubou stavbu, zabudování rozvodů a ovládaní jaderného reaktoru, který bude ponorku pohánět až po investice do výrobního zařízení, kde budou plavidla stavěna.
Zakázku za 1,3 miliardy liber (39,8 miliard korun) získalo domácí konsorcium BAE Systems. To očekává, že se na ní bude podílet několik stovek britských dodavatelů a vznikne několik set nových pracovních míst.
„Program je největším projektem ministerstva obrany. Aby byl naplněn, bude vyžadovat týmovou práci, ohromné dovednosti, závazky od průmyslových partnerů a dodavatelského řetězce v Británii a úzkou spolupráci s našimi americkými spojenci,“ konstatoval šéf armádních akvizicí Tony Douglas.


Stárnoucí třída Vanguard

Raketonosné ponorky britského královského námořnictva s názvyVanguard, Victorious, Vigilant a Vengeance. Jde o jediné britské nosiče jaderných zbraní. Do služby zařazeny v letech 1993–1999.
Všechny v aktivní službě. Operují ze skotské základny HMNB Clyde u Faslane, zhruba 30 kilometrů západně od Glasgow.
Výtlak: 15 900 t, 
 délka: 149,9 m, šířka: 12,8 m, pohon: nukleární, rychlost: 25 uzlů (pod hladinou), posádka: 135, výzbroj: 16× UGM-133 Trident II a 4× 533mm torpédomet.


Britské královské námořnictvo představilo futuristickou vizi, jak by mohly vypadat bojové ponorky za padesát let. Odvážné koncepty mladých inženýrů čerpají inspiraci v podmořské říši. Ponorky mají tvar rejnoků a dalších živočichů. Armáda chce z odvážných návrhů čerpat inspiraci pro budoucí vývoj své výzbroje.

Chystaná ponorka třídy Dreadnought

„Murénovitý“ návrh menšího plavidla.


Rozkreslený „rybí“ návrh torpéda.

 

Královské námořnictvo před časem oslovilo dvacítku mladých britských inženýrů, kteří měli připravit ty nejodvážnější návrhy budoucích podmořských plavidel. Projekt s názvem Nautilus 100 vzniká na počest výročí vyplutí vůbec první jaderné ponorky v historii USS Nautilus. Ta se na moře vydala v roce 1954. V zadání soutěže se proto britská armáda mladých návrhářů ptala, kam by mohl směřovat vývoj ponorek v následujících padesáti letech.
Designéři z fóra UKNEST přišli s radikální vizí. Inspirovali se přímo v podmořské říši. Mateřské plavidlo by podle nich mohlo mít podobu manty obrovské, která by vypouštěla pilotované stroje designované do tvaru murén. Z nich by pak posádka vysílala menší nepilotované špionážní sondy, které by se po splnění úkolu rozložily ve slané mořské vodě.
Na designu pracovali talentovaní inženýři ve věku 16 až 34 let. Do návrhů zapracovali všechny nejmodernější technologie. Mnohé se teprve testují a do ostrého provozu se mají dostat až v následujících letech. Jednou z nich je například hybridní pohon, který generuje elektrickou energii zpracováním mořských řas (více o technologii se dočtete zde). Mateřské plavidlo se díky němu bude moct pohybovat až rychlostí 150 uzlů, tedy asi 288 kilometrů za hodinu.

Nejnovější návrhy jsou spíše koncepty, podobně jako je tomu v automobilovém průmyslu. Do praxe se zřejmě v následujících letech dostanou spíše jednotlivé prvky z odvážného designu. Nic to však nemění na tom, že už nyní má britské námořnictvo jednu z nejpokročilejších ponorkových flotil na světě.
V kategorii takzvaných nosičů strategických balistických střel britské námořnictvo disponuje několika plavidly ve třídě Vanguard.
Do této flotily patří ponorky HMS VanuardHMS Vengeance, HMS Victorious, HMS Vigilant. Každý z těchto strojů je vybaven moderním raketovým jaderným systémem Trident 2 D5. Díky velmi citlivému sonaru jsou tyto ponorky schopny rozpoznat plavidla až na vzdálenost 80 kilometrů.

HMS Vanuard


HMS Victorious (S29)


HMS Vigilant


Kategorii stíhacích ponorek (někdy též označovaných jako přepadové či útočné) ponorek zastupují hned dvě třídy – Astute a Trafalgar. Ponorky z této třídy platí za nejpokročilejší podmořskou výzbroj královského námořnictva. V roce 2012 jeden ze strojů úspěšně provedl odpálení raket tomahawk, které dopadly do testovacího prostoru na Floridě. Astute čítá celkem šest strojů, stejný počet ponorek připadá i na Trafalgar.

Britská armáda však už několik let připravuje zcela novou ponorku z třídy Dreadnought, která bude schopna odpalovat balistické rakety. První stroj z této třídy bude dlouhý bezmála 160 metrů. Očekávaný výtlak dosáhne 17200 tun. Počítá se s posádkou čítající 130 lidí.
Té se na palubě dostane nebývalého komfortu. K dispozici bude mít studovnu, kde si budou moci námořníci užít trochu lidu. Chybět nebude ani malá posilovna či systém, který bude simulovat střídání dne a noci. Ponorka si sama vyrobí kyslík a pitnou vodu. V budoucnu Británie plánuje postavit celkem čtyřit yto ponorky.


Třída Astitute
V anglické loděnici Barrow-in-Furness spustili na vodu atomovou ponorku HMS Artful. Tradiční lahev šampaňského se o trup třetího plavidla třídy Astute rozbila s dvouletým zpožděním. Bojové i plavební schopnosti předražených plavidel navíc vyvolávají stále větší rozpaky.

Atomová ponorka HMS Artful. | foto: BAE Systems
Atomová ponorka  HMS Artful.

Projekt atomových ponorek třídy Astute se začal rodit na samém počátku devadesátých let minulého století. Moderní plavidla měla nahradit dosluhující ponorky třídy Swiftsure a obstarožní lodě třídy Trafalgar. Britští námořní lordi v roce 1991 předpokládali, že za dvacet let bude možné počítat s novými loděmi. Roku 2009 byl ze služby vyřazen Trafalgar, o dva roky později Turbulent. Pět ponorek třídy Swiftsure vyřadili z činné služby roku 2010 po více než pětatřiceti letech služby. Tou dobou měla ale náhrada za ně k dokončení ještě velmi daleko.
Astute byla sice slavnostně spuštěna na vodu už roku 2007, do služby ale kvůli dlouhé řadě závad vstoupila až o tři roky později. V dnešních dnech mělo Královské námořnictvo disponovat sedmi novými ponorkami. V činné službě má jedinou, už zmíněnou Astute. Ambush se nachází ve stadiu zkušebních plaveb, zatímco Artful byl dne 17. května 2014 spuštěn na vodu. Jak vycházejí najevo další a další komplikace doprovázející stavbu i službu Astute a jejích sester, britská veřejnost dává najevo stále větší rozladění. Kde zůstala Británie, vládkyně moří, ptá se.

Britské ponorkové loďstvo se právem pyšní svými úspěchy. Ponorky Royal Navy nikdy nepatřily k nejpokrokovějším válečným plavidlům svého druhu. Pokusy o novátorství končívaly tragicky. Prvoválečný pokus instalovat do věže ponorky monstrózní kanón ráže 305 milimetrů skončil neúspěchem. Ponorky vybavené sadou turbín z torpédoborců měly zase ponorkám umožnit operovat společně s bitevním loďstvem, ostré zkoušky ovšem vedly ke ztrátě hned pěti z nich.

HMS ARTFUL v číslech

  • Výtlak: 7000 / 7400 tun
  • Délka: 97 metrů
  • Šířka: 11,3 metr
  • Ponor: 10 metrů
  • Pohon: Reaktor Rolls Royce PWR
  • Rychlost: 30 uzlů (vypočtená)
  • Ponor: 300 metrů

Výzbroj: šest odpalovacích rour pro torpéda Spearfish nebo protipozemní střely Tomahawk Block IV

Když Britové v průběhu 2. světové války zajali ponorku U570, byli doslova šokováni jejím interiérem. Ve srovnání s jejich ponorkami připomínaly německé U – booty se svým dřevěným obložením interiéru a kójemi pro mužstvo pohodlný penzion. Velitel doprovodného torpédoborce a pozdější uznávaný námořní publicista a spisovatel Donald MacIntyre napsal: "Když jsme zachránili nějaké Němce, hned jsme se od nich snažili získat dalekohledy. Zeiss, to byl náš sen. O něčem takovém se nám mohlo jen zdát. Byli jsme jako slepci. Sám jsem jeden zeiss používal celou válku. Když jsem ho půjčil svému známému z ponorkové služby, byl v šoku. Nevěřil, že je tak kvalitní dalekohled vůbec možný."

Velkým překvapením pro Brity bylo i to, že němečtí ponorkáři na rozdíl od nich nemusejí mířit na cíl celou lodí. Není divu, že se po skončení války snažili z německých ponorek okopírovat co největší množství technologických novinek. Byl mezi nimi například šnorchl, výsuvná trubice umožňující výměnu vzduchu v nízko ponořené ponorce. Nizozemci a po nich Němci tuto technologii úspěšně zvládli ve třicátých a čtyřicátých letech. Britové kvůli nekvalitnímu šnorchlu v padesátých letech ztratili ponorku Affray a Admiralita zareagovala s nezvyklou razancí. "Důrazně nedoporučila" používat šnorchl. Ačkoliv jsou tímto zařízením britské ponorky nadále vybaveny, slouží především ke zvyšování odporu, který ponořené plavidlo klade. Druhé poučení, které Admiralita z tragédie ponorky Affray vyvodila, bylo ještě tvrdší. Zakázala, aby se jakákoliv další loď jmenovala Affray, "protože je nedůstojné, aby se loď Jejího Veličenstva jmenovala po tak nedůstojném způsobu boje, jako je rvačka."
Tato opatření se ukázala jako účinná, protože od té doby Velká Británie žádnou další ponorku neztratila. Kvalita britských ponorek nicméně zůstala nadále pochybná. Důkazem může být slavná mise atomové ponorky Conqueror. Při plavbě do oblasti operačního nasazení u Falkland její reaktor ztratil výkon a plavidlo začalo nekontrolovatelně klesat. Posádce se podařilo závadu odstranit. Dne 2. května 1982 Conqueror potopil argentinský křižník General Belgrano a stal se tak první atomovou ponorkou, která v ostrém nasazení zničila nepřátelské plavidlo. Dojem z celé akce poněkud kazí fakt, že ačkoliv měl Conqueror na palubě supermoderní torpéda Tigerfish, argentinský křižník poslal ke dnu torpédy Mk.8. Ta se nijak výrazněji nelišila od výzbroje ponorek za 2. světové války.
"Nebyli jsme si jistí, že tigerfishe správně fungují," uvedl později velitel Conqueroru komandér Christopher Wreford – Brown. "Považovali jsme je za nebezpečné především vlastní ponorce. Víte, služba na britské atomové ponorce je stále velmi dobrodružná záležitost."

Dne 17. března 1997 britské ministerstvo oznámilo, že uvolnilo dvě miliardy liber na stavbu tří útočných ponorek. Zakázku na jejich stavbu získala společnost GEC-Marconi, další čtveřici mělo v budoucnu postavit konsorcium BAE Systems. V něm se ještě před zahájením stavby rozpustila i společnost GEC-MARCONI; celá obří zakázka tak spadla do klína BAE. V její loděnici byl také dne 31. ledna 2001 položen kýl Astute. Ceremonie se odehrála na den sto let poté co Velká Británie získala svou první ponorku Holland 1.
Už v prosinci 2002 dostala společnost BAE varování před dalším překračováním plánovaných nákladů. Ty činily necelých 700 milionů liber. BAE reagovala oznámením, že instalace pokročilého trojrozměrného navigačního a rozpoznávacího systému se ukazuje jako náročnější, než se předpokládalo. Vzhledem k tomu, že se jedná o klíčový prvek vybavení ponorek třídy Astute, nezbylo britské vládě po dlouhých tahanicích a se skřípáním zubů ustoupit. Roku 2006 ministr obrany Adam Ingram oznámil navýšení rozpočtu o 250 milionů liber za kus u prvních tří plavidel třídy Astute. U dalších čtyř se cenav zvýšila rovnou o 430 milionů liber.
V srpnu 2010 Astute konečně převzalo námořnictvo – projekt se zpozdil o 47 měsíců a konečná cena se zvýšila o 48 procent na konečných přibližně 1,2 miliardy liber. Vrozená britská hrdost na námořnictvo by snad tyto hořké pilulky dokázala vstřebat, to by ovšem provoz nové ponorky musel být bezproblémový. Hned během jednoho z prvních ponorů se ukázalo, že zaplavovací kohouty hlavních nádrží jsou vyrobené z nekvalitní oceli. Pod tlakem vody začaly povolovat. Největší ponorka Královského námořnictva se hrozila proměnit v bájného Leviatana a pohltit všech 98 mužů na palubě. Loď nakonec zachránilo nouzové vynoření. Vzápětí putovala zpátky do doků k rekonstrukci. Do plně operačního stavu se Astute dostala až v květnu letošního roku, třináct let od zahájení stavby. Vzhledem k tomu, že její životnost byla naplánována na 25 let počínaje rokem 2004, jedná se už teď v podstatě o zastarávající plavidlo, navíc pronásledované smůlou. Roku 2010 během zkoušek najela na mělčinu u ostrova Skye. O rok později na palubě námořník vykonávající stráž obrátil zbraň proti svým kolegům. Před soudem vyšlo najevo, že před nástupem do služby vypil dvacet piv. Námořnictvo se pokusilo vylepšit pověst Astute zprávou o jejím úspěchu ve společném cvičení s americkými atomovými ponorkami. Chvála směřovala samozřejmě hlavně k 3D navigačnímu a zaměřovacímu systému lodi. Spokojenost veřejnosti se změnila ve zklamání velmi záhy. Ukázalo se totiž, že Astute ani zdaleka nedosahuje požadované třicetiuzlové rychlosti – a vzhledem k nastavení reaktoru a turbíny této rychlosti ani nikdy nedosáhne.
Druhá ponorka třídy Astute, Ambush, byla námořnictvu předána na sklonku roku 2013 deset let od započetí stavby. Do stavu plné operability jí chybí absolvovat zkušební plavby. První zpráva zkušebních komisařů konstatuje, že se z ponorky Ambush podařilo odpálit raketu Tomahawk a že tento test proběhl nejspíš úspěšně. To je formulace, která má do radostného optimismu daleko.
Před týdnem veřejnost poprvé spatřila třetí ponorku třídy Astute, Artful. Vedoucí oddělení ponorek britského ministerstva obrany kontradmirál Mike Wareham řekl: "Dnešek představuje další krok v cestě nové ponorky směrem k činné službě. V budoucnu bude hrát klíčovou roli v naší podmořské strategii."
Odpovědí mu namísto nadšení byla připomínka, že ponorka Artful měla být ve službě už roku 2012. Pokud bude hrát jakoukoliv roli, dojde k tomu nejdřív za tři roky. "Po zkušenostech s Astute bůh chraň naše námořníky před tím, co je čeká s touhle plechovkou i s těmi, které ještě přijdou," uvítal ponorku Artful komentátor prestižního Jane's Lee Willett.


Atomové útočné ponorky - třída Trafalgar

Technické údaje - Série 1 / Série 2

Rozměry trupu 85,4/89,4 x 9,8/9,5 x 9,5 m
Výtlak ponořené ponorky 5208/5900 tun
Výtlak vynořené ponorky 4700/5400tun
Maximální hloubka ponoru 300 metrů
Rychlost při plavbě na hladině 20 uzlů
Rychlost při plavbě pod vodou 32 uzlů
Torpédomety 5 x 533mm
Posádka 85 mužů

Ponorky třídy Trafalgar byly původně stavěny, v době studené války pro operace ve Středozemním moři a severním Atlantiku. Jejich konstrukce vychází z úspěšné třídy Swiftsure, která však zahrnuje celou řadu vylepšení. Díky těmto vylepšením jsou ponorky třídy Trafalgar nejrychlejší a zároveň i nejtišší britské atomové ponorky. Původně se počítalo se stavbou osmi plavidel této třídy, ale zadáno jich u firmy Vickers Shipbuilding & Engineering Ltd (VSEL) bylo pouze sedm. První ponorka Trafalgar byla objednána 7. dubna 1977, po ní následovala Turbulent 28. 7.1978, Tireless 5.7.1979, Torbay 26.7.1981, Trenchant 22.3.1983, Talent 10.10.1984 a jako poslední ponorka Triumph 3.7.1986.

Trup ponorek této třídy je pokryt speciální zvuk pohlcující hmotou, která chrání ponorku před prozrazením a pohlcuje sonarové impulsy. Směrová kormidla jsou vyztužená a hloubková kormidla jsou zatažitelná, aby ponorky lépe mohly prorazit vrstvu ledu, aniž by došlo k poškození těchto částí. Ponorky jsou poháněny jedním vodou chlazeným reaktorem PWR-1 firmy Rolls Royce, dvěma turbogenerátory WH Allen a novým proudovým pohonem, který nahradil mnohem hlučnější klasický lodní šroub. První ponorkou vybavenou tímto novým pohonem byla Turbulent. Kromě ponorky Trafalgar, která byla postavena dříve, než byl tento systém dokončen, jsou všechny ostatní plavidla této třídy již vybavena tímto pohonem. Jediný Trafalgar je tedy poháněn lodním šroubem. Rychlost ponorek se pohybuje okolo 32 uzlů a dokáží se ponořit do hloubky přes 300 metrů.
Ponorky jsou vybaveny navigačním systémem Kelvin Hughes typu 1006 nebo 1007. Sonarové vybavení ponorek se skládá ze sonaru typu Plessey Type 2020 nebo Marconi / Plessey 2074 vlečného sonaru (GEC Avionics Typ 2026 nebo Ferranti Typ 2046 nebo Marconi / Plessey 2057) a sonarů na trupu (BAE Typ 2007 AC nebo Marconi 2072). Ponorky jsou vybaveny dvěma periskopy, pozorovacím typu Pilkington Optronics Ck34 a útočným typu CH84.
Pět 533 mm torpédometů je umístěno v přídi a je možné z nich odpalovat torpéda typu Spearfish, Tigerfish, střely Harpoon nebo vypouštět námořní miny. Do roku 2006 po instalaci zbrojního systému firmy Lockheed Martin Naval Electronic by měly být všechny ponorky této třídy schopné nést a odpalovat střely Tomahawk pro ničení pozemních cílů. Na obranu proti nepřátelským torpédům je ponorka vybavena dvěma výmetnicemi klamných cílů pro návnady typu 2066 a 2071.
Ponorky třídy Trafalgar tvoří druhou ponorkovou squadronu nazývanou HMS Defiance se základnou v Davenportu. Posádku se skládá z 97 námořníků včetně 13 důstojníků. Navzdory tomu, že se jedná o velmi sofistikovaná plavidla, vyskytla se u těchto ponorek v posledních letech řada závažných technických problémů. Mezi nejvážnější patří únik páry z trubíny ponorky Trenchant v roce 1998, kdy posádka byla nucena reaktor vypnout. Další velmi vážný problém se objevil nedávno. V květnu 2000 byly na chladícím potrubí ponorky Tireless objeveny trhliny. Tireless doplul na dieselový pohon do Gibraltaru, kde dodnes kotví. V říjnu téhož roku britská admiralita stáhla všechny ponorky této třídy z činné služby a podrobila je důkladné prohlídce. Na nejméně čtyřech dalších ponorkách byla zjištěna stejná závada. Zatím ovšem není jasné na kterých.

Ponorky - typ

  Označení Loděnice Položení kýlu Spuštění na vodu Uvedení do služby
Trafalgar S107 Vickers 15.4. 1979 1.7. 1981 27.5. 1983
Turbulent S110 Vickers 8.5. 1980 1.12. 1982 28.4. 1984
Tireless S117 Vickers 6.6. 1981 17.3. 1984 5.10. 1985
Torbay S118 Vickers 3.12. 1982 8.3. 1985 7.2. 1987
Trenchant S91 Vickers 28.10. 1985 3.11. 1986 14.1. 1989
Talent S92 Vickers 13.5. 1986 5.4. 1988 12.5. 1990
Triumph S93 Vickers 2.2. 1987 16.2. 1991 12.10. 1991

Třída SWIFTSURE

Rozměry trupu 82,9 x 9,8 x 8,5 m
Výtlak ponořené ponorky 4900 tun
Výtlak vynořené ponorky 4000/4400 tun
Maximální hloubka ponoru 300 metrů
Rychlost při plavbě na hladině 28 uzlů
Rychlost při plavbě pod vodou 30 uzlů
Torpédomety 5 x 533mm
Posádka 116 mužů (včetně 13 důstojníků)

Ponorky třídy Swiftsure, které konstrukčně vycházely ze zdařilé třídy ponorek Valiant, měly doplnit britskou flotilu atomových ponorek. Díky řadě vylepšení, jako například válcovému tvaru trupu, vylepšenému sonaru a torpédovému systému, se jednalo o výkonnější ponorky s tišším chodem, vyšší rychlostí a schopností se ponořit do větších hloubek. První ponorka HMS Swiftsure byla uvedena do služby v roce 1973 a po ní až do roku 1980 následovaly HMS Sovereign, HMS Superb, HMS Sceptre, HMS Spartan a HMS Splendid. Všech šest plavidel bylo postaveno firmou Vickers Shipbuilding & Engineering Ltd (VSEL).
Téměř 83 metrový trup těchto ponorek o výtlaku 5000 tun pokrytý elastomerickými dlaždicemi pohání rychlostí až 30 uzlů jeden atomový vodou chlazený reaktor (PWR) firmy Rolls-Royce a dvě parní turbíny GEC o výkonu 15 000 hp. V letech 1987 až 1993 dostaly ponorky HMS Spartan, Splendid a Sceptre vylepšené reaktorové jádro (Core Z) s dvanáctiletou životností (výměna jaderného paliva však bude stále probíhat po 8 – 9 letech).
Ponorky jsou dále vybaveny navigačním radarem Kelvin Hughes typu 1006 a řadou sonarů od vlečných typu Ferranti 2046 (pasivní, nízkofrekvenční), přes sonary upevněných na trupu typů Marconi/Plessey Type 2074 (aktivní-pasivní, vyhledávací a útočný, nízkofrekvenční), BAC 2007 (pasivní, nízkofrekvenční), až po sonary typu Marconi Type 2077 ( aktivní, vysokofrekvenční, s krátkým dosahem), Thomson Sintra Type 2019 PARIS nebo THORN EMI 2082. Ponorky disponují dvěm periskopy, vyhledávacím periskopem typu Pilkington Optronics CK 33 a útočným elektrooptickým periskopem typu CH 83.
Ponorky jsou vybaveny zbrojními systémy Ferranti, Gresham, Dowty DCB, DCG nebo Dowty Sema SMCS. Z pěti 533mm torpédometů je možné odpalovat torpéda typu Spearfish a Tigerfish, střely Harpoon a v případě HMS Splendid a HMS Spartan také řízené střely Tomahawk. V roce 1998 se HMS Splendid stala první ponorkou královského námořnictva schopnou odpalovat tyto řízené střely Tomahawk. Druhou ponorkou, která bude schopná odpalovat řízené střely je HMS Spartan. Přestavba této ponorky začala v Rosyth v březnu 1999. Ponorky této třídy jsou samozřejmě schopné i vypouštět námořní miny. Bývají vyzbrojeny 20 torpédy nebo minami a pěti střelami. Na obranu proti nepřátelským torpédům jsou vybaveny dvěma výmetnicemi klamných cílů typu SSE Mk 6 pro "návnady" typu 2066 a 2071.
Posádku tvoří 116 mužů včetně důstojníků. Všech šest ponorek této třídy původně mělo základnu v Davenportu, kde tvořily část třetí ponorkové squadrony, ale pak byly přeřazeny do první ponorkové squadrony se základnou ve Faslane.
Během války o Falklandské ostrovy v roce 1982 operovaly dvě ponorky této třídy HMS Splendid a HMS Spartan v jižním Atlantiku a účastnily se bojových akcí, ačkoliv na rozdíl od HMS Conqueror nepodnikly žádný přímý útok. O 17 let později se však HMS Splendid stala druhou britskou ponorkou, která ve vojenském konfliktu použila zbraně. Po útoku členských států NATO na Srbsko v roce 1999 HMS Splendid spolu s válečnými plavidly amerického námořnictva vypálila několik raket na srbské cíle. Přesné informace o tomto raketovém útoku nejsou známé, ale pravděpodobně šlo o zničení radarové stanice nedaleko letiště v Pristině. Ani přesný počet vystřelených raket není znám, ale bude se asi pohybovat kolem 65. Právě tolik jich královské námořnictvo zakoupilo a podle některých zdrojů HMS Splendid na základně NATO (pravděpodobně na Sicílii) byla během konfliktu přezbrojena.
V roce 1997, po převzetí moci labouristy, byla provedena revize britských ozbrojených sil. Na základě této revize bylo navrhnuto snížení počtu útočných ponorek z 12 na 10. V roce 2003 tak zřejmě byla z činné služby vyřazena HMS Splendid a v roce 2006 HMS Spartan bez náhrady. Stavba tří nových ponorek třídy Astute, které mají nahradit ponorky Sovereign, Superb a Sceptre, zůstala nezměněna.

Ponorky - Swiftsure

  Označení Loděnice Položení kýlu Spuštění na vodu Uvedení do služby Vyřazení ze služby
Swiftsure S126 Vickers     1973 1992
Sovereign S108 Vickers 18.9. 1970 17.2. 1973 11.7. 1974  
Superb S109 Vickers 16.3. 1972 30.11. 1974 13.11. 1976  
Sceptre S104 Vickers 19.2. 1974 20.11. 1976 14.2. 1978  
Spartan S111 Vickers 26.4. 1976 7.4. 1978 22.90. 1979 Plánováno 2006
Splendid S112 Vickers 23.11. 1977 5.10. 1979 21.3. 1981 2003

 HMS Swiftsure (S 126)


HMS Slendid - video

Třída Astute
HMS Ambush



Ponorky
Reklama
© Ofrii 2012 - kontakt
NIKEE.net
ALYSS.cz
SIFEE.biz
ENKII.cz
OFRII.com